Tomáš Pařízek si užívá návrat domů. Vzpomínky na pivo v mikrovlnce nahradil vínem. A co Tábor?
Obránce Tomáš Pařízek, letní posila druholigového týmu HC Tábor si ve svých šestadvaceti letech nemůže na nudný život stěžovat.
V sedmnácti letech se vydal za cennou hokejovou zkušeností do zámoří a v pozdější době narýsoval další zahraniční štace na Slovensku a v Polsku. V současnosti si naplno užívá život ve svém domovském přístavu na jihu Čech. Podniká, hraje golf, překládá anglické texty, sleduje dění na burze a jak sám říká, rád nechává do svého života nahlížet nové a nové podněty. Jeden zásadní pramen v životě Tomáše Pařízka ale rozhodně nevysychá: vášeň a zaujetí pro hokej. Momentálně je to výtečná zpráva především pro fanoušky táborského mužstva.
Váš hokejový životopis je poměrně pestrý. Několik let jste strávil v zámoří, zahrál jste si ve třech týmech na Slovensku a dvě úspěšné sezony jste přidal v polské nejvyšší soutěži. Máte cestování v krvi, anebo to hokejový osud tak nějak volně naservíroval?
Dá se říct, že tak trochu obojí. Cestování mám rád odmala, ale vždy to bylo spíš poznávací. Když mě v sedmnácti letech posadili do letadla, bylo to jiné. Věděl jsem, že začnu v podstatě druhý život, budu si muset najít nové kamarády, naučit se řeč... Moc jsem nevěděl, co od toho chci, ani co z toho vzejde. Prostě jsem tam přijel a nějak fungoval. Nakonec jsem se rychle rozkoukal a byl v Americe spokojený. Postupem času se mým cílem stalo dostat díky hokeji stipendium na některé z tamních univerzit.
Podařilo se?
Nakonec jen částečně. Stipendium jsem získal poloviční, což znamenalo, že by studium bylo pro moji rodinu finančně stále velmi náročné, a proto to nakonec nevyšlo. Co jsem ale za těch pět let poznal, bylo, že jako člověk jsem povahově úplně jiný než Američané a že bych tam asi natrvalo žít nechtěl. Nikdy neříkej nikdy, ale spíš mě to táhlo blíž domovu. Vrátil jsem se tedy a prošel několika štacemi. Na každou z nich mám nějaké vzpomínky, ale všechny mě utvrdily v tom, že ten hokejový život je vesměs všude stejný. Nezáleží na tom, v jaké hrajete zemi, jestli v nejvyšší nebo v nižší soutěži. Všude řešíte ty samé věci.
Na jaké období strávené v zahraničí nejraději vzpomínáte?
Bude to asi sezona strávená v polské Toruni. Byli tam se mnou ještě dva Češi a měli jsme výbornou partu, se kterou jsme se opravdu bavili, ať už na ledě nebo mimo něj. Navíc se nám dařilo, takže panovala po všech stránkách ta správná nálada. Velice příjemně mě překvapila i Toruň jako město. Je opravdu nádherná a zábavná. Chystám se, že se tam určitě zase podívat. Co ale na Polsku nepochopím nikdy, to je jejich zvyk ohřívat pivo. Právě v Toruni jsem totiž poprvé, a doufám, že naposledy viděl v baru plzeňské pivo v mikrovlnce (smích).
V loňském roce jste se vrátil do Česka a odehrál devětačtyřicet utkání v Chance lize, nejprve za Chomutov a poté za sokolovský Baník. Proč jste se tak rozhodl?
Jak už jsem zmínil, táhlo mě to domů. Přítelkyně v té době dostudovala a začala pracovat jako oční lékařka. Věděl jsem, že ji kvůli hokeji nechci tahat po zahraničí, když jsem se do té doby v podstatě nijak výrazně neprosadil do nejlepších evropských soutěží. Stále mi ale zůstaly nějaké ambice a tajně jsem si říkal, že by bylo fajn ukázat se doma a třeba se i dostat do Motoru. Proto jsem se rozhodl pro Chance ligu. Bohužel to, co se pak během sezony stalo v Chomutově ze strany vedení klubu, už ani nemám sílu komentovat. Už je to za mnou... Doufám, že se teď Chomutov opravdu restartuje po finanční i lidské stránce, protože zázemí pro hokej je tam parádní.
Aktuální hokejové téma je pro vás působení
v druholigovém HC Tábor. Už dříve jste prohlásil,
že jednu z hlavních rolí sehrála touha být
co nejblíž domovu. Naplňuje zatím táborská
štace vaše představy?
Momentálně samozřejmě ne, protože jsem snad měsíc neměl brusle na nohou (úsměv)… Jinak ale rozhodně ano. Opravdu to nemám daleko domů. Z Českých Budějovic nás navíc jezdí spousta
a všechno jsou to kluci, které jsem znal už předtím.
Tím pádem pro mne byla ta adaptace jednodušší.
Po hokejové stránce byl Tábor vždycky silný
a doufám, že tomu tak je a bude i letos. Je o nás dobře postaráno, a tak jsem moc rád, že toho můžu být součástí.
Je angažmá v Táboře v něčem specifické?
Z mého pohledu asi to, že většina z kluků jsou Jihočeši, a tak se dobře známe. Vím, že je to asi ve druhé lize normální; jenže tím, že jsem stále někde cestoval, jsem byl pořád někde nový a týmy byly víceméně namixované z hráčů z různých koutů země nebo světa. V Táboře jsem sice taky novic, ale cítím se tu hned od začátku sezony určitě mnohem lépe.
Ještě před řízeným přerušením sportovního života vtrhlo do táborské šatny onemocnění Covid-19 a popasovat se s ním musela většina členů týmu. Jak zasáhl vás osobně?
Bohužel musím říct, že dost nepříjemně. Měl jsem asi osm dní vysoké horečky a dokonce jsem musel do nemocnice, aby mi tam horečku srazili. Potom přišel nepříjemný kašel, při kterém jsem si tak podráždil sliznici, až jsem vykašlával krev. Další týden pak trvalo, než mi přestalo dělat problém vyjít třeba schody. Teď už se cítím dobře.
Nakolik vám současný stav dovoluje tělesné aktivity?
Chodíme se projít, byl jsem párkrát na golfu, který se hrát smí, a začínám s nějakým domácím cvičením, které mám od kondičního trenéra. Bohužel začínáme zase od znovu, ale mám takové tušení, že máme ještě dost času se na restart soutěže připravit.
Možná stojí za to ohlédnout se za třemi zápasy, které zatím táborský tým stihl odehrát. Můžete start do sezony ve zkratce zhodnotit?
Myslím si, že to bylo z naší strany křečovité. Přece jen se skládá poměrně nový tým a některé věci zatím nefungovaly tak, jak chceme. To by
ale podle mě přišlo s herní praxí v mistrovských utkáních, které nic jiného nenahradí. Zápas od zápasu to bylo lepší, ale pořád tomu chyběla taková ta lehkost. Sám jsem zatím cítil, že jsem všude o krok později, ale nijak mě to nepřekvapilo. Na začátku sezony to tak bývá. Spíš mě mrzí, že jsme nedostali tu šanci se rozjet a pojedeme zase nanovo. To ale bude pro všechny stejné.
Čím vším se vlastně Tomáš Pařízek vedle hokeje zabývá?
Zajímá mě spousta věcí a často se to mění. Miluju, když si můžu zahrát tenis nebo golf. Občas si zahraju na kytaru, baví mě vaření a rád zajdu s kamarády na plzeňské pivo. Jak už jsem zmíníl, nově se učím něco i o vínech nebo s přítelkyní rádi cestujeme. V poslední době a v současné situaci mě třeba baví sledovat vývoj akcíí na burze.
Působíte jako introvert. Existuje něco, co vás dokáže opravdu rozčílit?
Introvert v pravém slova smyslu určitě nejsem, tedy alespoň si to myslím. Spíš jsem kliďas a vím, že když se člověk rozčílí, většinou to k ničemu není. Určitě ale nemám rád, když někdo je někdo neférový nebo falešný.
Jak vy osobně vidíte další vývoj této nepříjemně narušené sezony?
Ani se nebudu snažit odhadovat, kdy se sezona znovu rozjede, ale věřím, že se to stane. V takovém případě očekávám, že se do toho rychle dostaneme a Tábor bude dominantní!
______________________________________________________________________________________________
Tomáš Pařízek se představuje
Pocházím z Českých Budějovic, kde momentálně bydlím s přítelkyní Kačkou. V Budějcích jsem vyrůstal a v šesti letech mě tu otec přivedl na zimní stadion. Prošel jsem tedy mládežnickými týmy Motoru a zároveň jsem chodil do sportovní třídy na ZŠ Grünwaldova. Potom jsem byl dva roky na Gymnáziu J. V. Jirsíka, ale nakonec jsem studium dokončil v Americe. Co se týče mé práce, momentálně podnikám. Otevřeli jsme s kamarádem vinotéku na náměstí v Českých Budějovicích, kterou jsme pojmenovali Korek. A jelikož mám dopoledne víc času, dělám ještě nárazově různé práce z domova, jako například překlady anglických textů, dabingy reklamních videí a podobně.
