Aleš Krátoška: Jsme hrozně smutní a naštvaní. Nikdo si nepředstavoval, že budeme mít v polovině března po sezoně
Zklamání, rozčarování, zmar… V myslích fanoušků i všech dalších členů táborské hokejové rodiny byla právě tato slova v uplynulých týdnech těmi nejskloňovanějšími. Po bolestně brzkém vyřazení A-týmu z kolotoče druholigového play-off se velmi výrazně vpila také do posezonního rozhovoru s ALEŠEM KRÁTOŠKOU, generálním manažerem klubu a dosavadním trenérem táborského mužstva.
Ohlédnutí za nepovedeným koncem sezony začněme sondou do posledního nadstavbového duelu s ústím nad Labem. Za nerozhodného stavu 4:4 jste si vzal time out a sáhl ke hře bez brankáře. Ta se nezdařila a pátý gól soupeře do opuštěné branky znamenal porážku, která vás ukotvila na čtvrté příčce tabulky. Jak zpětně tento krok vnímáte?
Jednoznačným cílem tohoto rozhodnutí bylo pokusit se zaútočit na druhé místo. Věděli jsme výsledek z Chomutova, který začal dřív, a Příbram v něm domácí porazila. V tu chvíli ožila šance na to, abychom skončili druzí, což ostatně souviselo s naším dlouhodobým cílem obsadit jednu z vedoucích příček soutěže. Právě to byl jediný důvod, proč jsem k odvolání brankáře sáhl. Kdyby se to podařilo, šli bychom v play-off na sedmý tým tabulky, který absolvoval předkolo, to znamená na unaveného soupeře.
Záhy se pochopitelně objevily hlasy, že jste si tímto počinem v podstatě vybrali si soupeře pro play-off; vyhnuli se Vrchlabí a zvolili Příbram, se kterou měl tým v dlouhodobé části příznivou vzájemnou bilanci, právě na rozdíl od vrchlabského mužstva…
Hodně lidí to tak samozřejmě vnímalo, a to vlastně hned poté, co jsem k power play sáhl. V žádném případě ale nešlo o to spekulovat, s kým se v play-off potkáme nebo ne. Každý, kdo sport sleduje, tak ví, že se takové věci obvykle nevyplácí. Jak už bylo řečeno, jednoznačným důvodem byla vidina druhého místa. Bohužel jsme nakonec dostali gól my a zůstali na čtvrté příčce.
Následná osmifinálová série s příbramským Baníkem začal pro táborské barvy příznivě a první bod jste získali po výhře 5:2. Neměl právě takto bezproblémový výsledek významnější vliv na další vývoj série, než by se mohlo zdát?
První utkání jako takové jsme zvládli velmi dobře. Bylo to dokonce 5:1, a až pak dal soupeř druhý gól. Pro nás to v tu chvíli představovalo dobrý start, ale uvědomovali jsme si, že je to jen první krok. V play-off nejde koukat na to, jestli hrajete dobře nebo špatně, ale jestli získáte ten bod za vítězný zápas. Abychom si řekli, že to byl z naší strany tak kvalitní výkon jako třeba v nadstavbových utkáních proti Chomutovu nebo Letňanům, tak to ne… byla v něm pochopitelná nervozita ze startu play-off, možná i určitá herní nejistota… Ale právě proto, co jsem před chvilkou říkal, to v tu chvíli nebylo úplně podstatné. Brali jsme to tak, že ten důležitý první zápas jsme i tak zvládli velmi dobře
a vyhráli.
Poté se ale osmifinálové kormidlo stočilo nepříznivým směrem. Prohráli jste druhý zápas u soupeře, který pak viditelně narostl, zvládl i třetí duel tady v Táboře a doma nakonec své úsilí zpečetil postupem. Čím se podle vás všechno pokazilo?
Důvodů je samozřejmě vždycky víc, ale tím největším byla pochopitelně ta naše hrozivá produktivita. Šance jsme si ve všech těch utkáních vytvářeli, ale absolutně jsme je nedokázali proměňovat. My jsme s tím často měli potíže i v té dlouhodobé části, ale v play-off je to pochopitelně vidět nejvíc, a nejvíc to pak bolí. Nejde si hrát na „kdyby“, ale pokud bychom se v těch dalších zápasech z hlediska produktivity alespoň vyrovnali tomu prvnímu, celá série se mohla vyvíjet jinak. Jednoznačně ale souhlasím s tím, že s dvěma góly ve třech utkáních prostě nemůžete dokázat vůbec nic. Když trochu odbočím, vidět to bylo i teď v extraligovém play-off, kdy Sparta proti Třinci dojela v podstatě na to stejné…
Ať tak či tak, na konci byl obrovský smutek z neúspěchu, a to na všech táborských hokejových frontách…
Víte, v Táboře byly letos už od začátku sezony pro hráče vytvořené nadstandardní podmínky, navíc je tu dlouhodobě výborné zázemí, fantastičtí fanoušci a těšíme se přízni našich skvělých partnerů. Možná je to slovo nevhodně zvolené, ale při takové konstelaci je skoro povinností (!) postoupit přes první kolo. Nikdo si nepředstavoval, že budeme mít skoro v polovině března po sezoně. Jsme všichni samozřejmě hrozně smutní a naštvaní. V podstatě od vyřazení
až doteď to neustále řešíme. Moc nás mrzí, že jsme fanoušky a v neposlední řadě i naše partnery takto zklamali. Nezbývá než věřit, že nám zachovají přízeň a půjdeme společně do další práce.
Sám jste říkal, že důvodů je vždycky víc, pomineme-li ten nezpochybnitelný spojený s žalostným trápením v produktivitě. Kde tedy hledat další?
Ze sportovního hlediska je to skutečně jednoduché: potřebovali jsme jakkoliv třikrát vyhrát, a vyhráli jsme jen jednou… O proměňování šancí jsme se už bavili. Špatnou produktivitu navíc doprovodily některé zbytečné fauly a nedařilo se nám ani v přesilovkách. První utkání jsme díky využitým šancím zvládli, což se ve druhém a třetím zápase nepovedlo. Nerad to říkám, ale v obou byla Příbram hladovější, zatímco z naší strany to nebylo play-off. Takhle se totiž nehraje… No, a potom to bývá tak, že se i štěstí přikloní k tomu, kdo dá do hry více zarputilosti a vůle. Čtvrtý zápas slouží klukům ke cti a vymyká se tomu, o čem jsme teď mluvili. Tam už bylo jejich nasazení skvělé, padali s prominutím
po hubě a měli obrovskou vůli to zlomit. Kdo ho viděl, potvrdí to, jenže jsme prostě nedokázali dát gól a neměli se
od čeho odrazit. Příbram to všechno zvládla lépe a musíme přiznat, že postoupila zaslouženě.
Jak ve zpětném zrcátku vnímáte skladbu táborské šatny? Některé fanouškovské reakce se na ni totiž snesly právě na „směs“ amatérů s profesionály…
Nemyslím si, že to mělo ten nejzásadnější vliv. Každý hráč bez rozdílu se musí podívat do zrcadla a říct si, co tomu
v sezoně a v jejích klíčových chvílích dal nebo nedal. Na druhé straně je fakt, že to ani zdaleka není ideální schéma.
V tomto ohledu jsme sezonu vnímali jako určitý mezičlánek. Pravdou je, že aktuální model není jednoduchý pro kabinu samotnou, pro trenéry, pro realizační tým ani pro vedení klubu. Na to, abyste měli v týmu jen profesionály, by byl potřeba dvojnásobný rozpočet, a na druhé straně pouze s amatéry by mohla být sezona ze sportovního hlediska ještě horší.
Nabízí se otázka na tělo: spatřujete s odstupem času něco, co vy osobně jste mohl coby generální manažer
a trenér udělat lépe?
Aktuálně všechno na klubu vyhodnocujeme a probíráme. Přece jen je třeba nechat tomu všemu trošku odstup, protože ne všechno bylo špatné. Kdyby ale naopak bylo všechno dobré, tak by samozřejmě sezona vypadala
a dopadla jinak. Co se týče mě osobně, pozice manažera a potažmo trenéra po neúspěšné sezoně samozřejmě
ke kritickým ohlasům svádí. Dalo se to očekávat a není to příjemné. Když naopak úspěch je, velebí se hlavně hráči.
Tak to prostě je. Pro nás skončila sezona neúspěchem a je třeba říct, že každý, kdo se zapojil do chodu A-týmu –
od vedení klubu přes trenéry, realizační tým a samozřejmě hráče – má na tom svůj díl viny. Naštvaní nejsou jenom fanoušci, ale snad i všichni ti, o kterých jsem mluvil.
Co tedy říct na závěr?
Přestože už to mnohokrát zaznělo, obzvlášť teď bych chtěl ještě jednou moc poděkovat všem našim podporovatelům a partnerům v čele s těmi hlavními, tedy společností C-Energy a městem Tábor. V této složité době to není samozřejmost a moc si jejich současné a věřme, že i budoucí přízně vážíme. O fanoušcích bylo řečeno mnohé.
Po celou sezonu byli prostě skvělí, a o to víc nás může mrzet, že jsme o ten opravdový vrchol přišli a nemohli jsme si společně užívat plný stadion. Klobouk dolů před nimi!
