Tomáš Matušík: Jsem zase rád doma. Klub má ty nejvyšší ambice. Je to pro mě výzva
Když se u týmu objeví nový trenér, je na místě ho fanouškům náležitě představit. V případě Tomáše Matušíka a jeho příchodu ke kormidlu A-týmu kohoutů je to však zhola zbytečné. A na místě není ani slovíčko nový. Ostřílený kouč s velkým táborským srdcem se vrací k Jordánu po jediné trenérské sezoně, kterou strávil mimo svůj domov, konkrétně v sousedním Písku.
Právě Tomáš Matušík se po neúspěchu v uplynulém druholigovém ročníku zhostí úkolu nasměrovat mužstvo tam, kde si ho všichni příznivci i podporovatelé táborského hokeje přejí vidět. A že vloží do staronové práce své pověstné obrovské penzum úsilí a energie, tím si mohou být jistí!
Po roce stráveném na střídačce sousedního Písku se vracíte do táborských služeb. Jaké pocity to provázejí?
Jaké pocity? Předně jsem rád, že jsem zase doma, a že budu denně chodit na ten náš zimák. No a vstupuji sem s velkým respektem a velkou pokorou, protože takové mužstvo jsem ve své trenérské kariéře ještě neměl možnost vést. Tím mám na mysli kvalitu a individuální dovednosti jednotlivých hráčů týmu.
Kudy se ubírala cesta k vašemu trenérskému návratu domů?
Jakési námluvy začaly někdy v listopadu. Několikrát jsem se sešel s Michalem Šušákem (předseda klubu – pozn. red.) a mluvili jsme o této možnosti. Byla tady možnost naskočit už v průběhu minulé sezóny, ale to bylo složité. To bych totiž musel z Písku utéct, a to jsem prostě neudělal. Chovali se tam ke mně všichni slušně a hezky, takže kdybych tohle udělal, tak bych se asi musel zbláznit. A neudělal bych to ani hráčům, kteří byli všichni hrozně fajn. S Michalem jsme se tedy domluvili, že to zkusíme od nové sezony.
Jak těžké či lehké pro vás bylo rozhodnutí na aktuální nabídku kývnout?
Přijmout ji pro mě bylo velice snadné. Prožil jsem tady toho mnoho na ledě i na střídačce a drtivou většinou to byly příjemné věci. Jak už jsem uvedl, moje rozhodování bylo opravdu velmi jednoduché.
Vaše působení v Písku víceméně termínově kolidovalo s programem kohoutů. V jakém rozsahu k vám přicházely informace a postřehy z účinkování táborského týmu?
S některými kluky jsem v sezoně občas mluvil. Když jsme měli volno, tak jsem se jel vždy podívat, a všechna utkání jsem viděl zpětně na videu. No a dva zápasy jsem viděl v reálu ze střídačky.
K A-mužstvu v Táboře se vracíte po pěti letech. Proměnil se za tu dobu trenér Tomáš Matušík?
V čem jsem se změnil? To by asi měli hodnotit jiní lidé. Ale dobře, pojďme to zkusit. Myslím, že už nejsem tak impulsivní a rétoricky hlučný. Někdo by vám asi řekl, že si to opravdu jenom myslím, ale já si to fakt myslím. V čem jsem se naopak rozhodně nezměnil, to je náhled na hokej. Věřím na tvrdý trénink a poctivý přístup. A téměř absolutně věřím na týmový duch a partu. Týmoví hráči to se mnou mají výrazně jednodušší, no a ten protipól ani nemusíme řešit, protože ti tady prostě nebudou.
V současné době už se intenzivně připravuje vše potřebné pro start přípravy na novou sezonu. Můžete přiblížit vaše prioritní úkoly?
Už asi měsíc a půl řešíme podobu kádru na novou sezonu. To neustále pokračuje. A momentálně je mým prioritním úkolem připravit vše na letní přípravu. Ta už je úplně za dveřmi, protože začínáme v úterý 25. dubna.
Na co jste při svém návratu do Tábora nejvíce natěšený?
Těším se na hokej jako takový. Těším se na báječné diváky. Těším se na skvělé hráče, kteří tu jsou. Těším se
na kluky, kteří tady byli, když jsem končil, a s kterými jsem hodně pěkného prožil. A nejvíc se těším na to, že (snad) budeme vyhrávat a budeme se společně po zápasech radovat. To je totiž úplně nejvíc. Tenhle klub má ty nejvyšší ambice; je to výzva, a ty já mám rád.
