Benjamínek Jan Nevšímal: Chci se prosadit do sestavy, dám do toho všechno
Když v polovině ledna odcestoval s táborským druholigovým A-týmem do Ústí nad Labem, byla to v podstatě jen kratičká „zahřívací“ epizoda. V úterý 26. dubna už rozrazil dveře táborské mužské kabiny naostro a přinesl si do jejího lákavého prostředí smělý cíl: zabojovat o místo v základním kádru kohoutů. Zanedlouho dvacetiletý útočník JAN NEVŠÍMAL bude mít první fázi své mise už brzy zdárně za sebou. Stejně jako jeho noví týmoví parťáci v ní dře do úmoru a věří, že se stane pro něj i celý tým odrazovým můstkem k úspěšné sezoně.
Na prahu přípravy na novou sezonu jste se stal plnohodnotným členem A-mužstva. S jakými pocity jste
do šatny vstupoval?
Na začátku přípravy jsem byl poměrně nervózní, protože jsem znal jen pár kluků, ale na druhé straně jsem se na to všechno těšil. Musím říct, že se ta moje nervozita brzy rozplynula. Kluci jsou fajn, je tady sranda, takže si to všechno sedlo docela dobře. Docela si to užívám.
I mimořádně náročný dril v režii trenéra Tomáše Matušíka?
(smích) Ten už jsem poznal v dorostu, takže jsem věděl, co od toho očekávat. Pan Matušík je známý tím, že jsou tréninkové dávky hodně přísné, Mám k tomu všemu ale velkou důvěru, protože už tehdy v dorostu mě spolu s panem Bačem na sezonu připravili výborně. Věřím, že je to pro nás správné, a že se to do příští sezony promítne.
Existuje přesto něco, co vás v letošní přípravě na suchu překvapilo?
Souvisí to s běháním. Harrachovku znám, ale vůbec poprvé jsem běhal ty „kopce“ pod Klokoty. Nějak jsem to sice ubojoval, ale byla to hrůza. Běh obecně nemusím; kdybych si měl vybrat mezi ním a posilovnou, tak jednoznačně zvolím to druhé, protože posilovnu mám rád. Na druhé straně musím říct, že jsem se letos docela rozběhal a zvládám to už trochu lépe než dřív.
Spolu s Adamem Eremiášem, který je o třináct dní mladší než vy, jste v mužstvu benjamínky. Co všechno
to obnáší?
V podstatě všechny takové ty „zobácké“ práce, prostě klasika (úsměv). Vysáváme, utíráme, připravujeme pití…
To k tomu samozřejmě patří, jinak to ani být nemůže.
Když už jsme zmínili Adama Eremiáše, nabízí se jedna hypotetická otázka. Už od žáků jste hráli v podstatě bok po boku, ale v boji
o sestavu „áčka“ se z vás nyní mohou stát zavilí konkurenti.
Vnímáte to podobně?
Asi je to opravdu svým způsobem zvláštní, ale že bychom se o tom nějak bavili, to ne. Zatím spíš předpokládám, že vzhledem k té naší sehranosti budeme hrát v přípravě zase spolu. Nedokážu ale říct, jestli to tak skutečně bude nebo ne, a jaké s námi budou mít trenéři plány. Uvidíme...
Příprava na suchu je nesmírně důležitou položkou, ale vrchol přijde na ledě. S jakými osobními plány do této předsezonní fáze, potažmo do své první ryzí seniorské sezony vstoupíte?
Možná se to nezdá, ale pro mě je to docela těžká otázka. Půjdu do toho samozřejmě s tím, že se budu chtít prosadit do základní sestavy. Dám do toho všechno a budu doufat, že se mi to podaří a trenéry přesvědčím. Jsem ale navíc přijatý na vysokou školu, konkrétně na FTVS v Praze. Zatím to bylo tak, že na prvním místě byl hokej, a pak škola. Pokud by mi to tady v áčku nevyšlo, tak se to otočí. Zaměřím se na studium a hokej posunu na tu druhou životní úroveň.
