Miloslav Jáchym o příchodu do Tábora, prvních dojmech i sezonních cílech
Na ledě ho jen tak nepřehlédnete, ovšem robustní postava není jedinou devízou, kterou s sebou Miloslav Jáchym do defenzivních řad kohoutů přinesl. Pro dvaatřicetiletého obránce představuje táborské angažmá velkou a zajímavou výzvu.
Zkušenost, spolehlivost i přehled, to jsou ingredience, kterými jednatřicetiletý obránce v nadcházející sezoně rozhodně nehodlá šetřit. „Chci týmu co nejvíce pomoci; dát mu všechno, co můžu, a co jsem až doteď posbíral,“ svěřil se
v následujícím rozhovoru.
Kudy se ubírala vaše cesta do služeb táborské druholigové družiny?
Byla to víceméně taková náhoda. V Českých Budějovicích jsem v létě chodil dvakrát týdně na led spolu s „krajánky“ a některými kluky z Motoru. Byl tam s námi také David Gába a zmínil se mi
o tom, že Tábor hledá obránce, a jestli prý o někom nevím. Nejprve jsem víceméně přemýšlel
nad tím, koho bych doporučil, ale pak jsem o tom mluvil doma s manželkou a nabralo to jiný směr. Bavili jsme se o tom, že bychom za určitých podmínek mohli zůstat tady doma na jihu Čech. Nakonec to rozhodnutí padlo a v Táboře jsem se domluvil.
Ve své dosavadní kariéře jste byl zvyklý hodně cestovat; prvoligové kluby po celé republice, Slovensko, Polsko, Francie… Skoro by se zdálo, že to pro vás muselo být složité rozhodování, co říkáte?
Ale jo… Trošku jsem přemýšlel, jestli nezůstat ve Francii, navíc tam byly i další nabídky z jiných zemí. Faktem je, že možnost zůstat někde blízko domova v minulosti v podstatě nenastala, takže jsem ani neměl příležitost vybudovat rodině nějaké extra zázemí. Právě to sehrálo velkou roli. Naše dcerka teď půjde do čtvrté třídy a cítí se ve škole dobře. Na častou změnu prostředí si sice rok od roku zvykala lépe a lépe, ale hlavně ze začátku to pro ni samozřejmě bylo těžké. Jakmile mi to tedy rodina Tábor odkývla, nebylo už co řešit.
V hokeji jste toho okusil hodně, ale teď vstupujete do týmu hrajícího druhou ligu, se kterou téměř žádnou zkušenost nemáte. Jaké jsou v tomto směru vaše prvotní dojmy?
Řeknu to úplně jednoduše. Už když jsem sem poprvé přišel, neměl jsem ani v nejmenším pocit, že bych byl ve druhé lize. A netýká se to jenom zázemí a prostředí tady, které je parádní. Když budu mluvit o trénincích, je to pro mě
co do fyzické a kondiční přípravy nejnáročnější předsezonní období, jaké jsem za svou kariéru zažil. Do toho samozřejmě hrajeme zápasy. A když vidím, jaké výkony tady podávají kluci, kteří normálně chodí do práce… Absolutně nechápu, jak ze sebe dokážou vycucnout takovou spoustu energie a síly. Hráli jsme s Třebíčí a dvakrát
s Jihlavou a byli jsme jim rovnocenným soupeřem, v některých momentech jsme dokonce měli i více ze hry. To je neskutečné!
Existuje přesto něco, na co jste nebyl až tak úplně zvyklý?
(od lednice v šatně v tu chvíli zazní lákavá výzva s „pěnivým obsahem“) No vidíte, tak třeba na tohle (smích). Že si
po tréninku dáme místo proteinového nápoje dá se říct přírodní „proteiňáček“.
Sezona se nezadržitelně blíží. Co všechno od ní očekáváte, ať už z osobního či týmového hlediska?
Šel jsem do Tábora s vizí postupu do Chance ligy. To je můj cíl, na kterém nehodlám nic měnit. Chci co nejvíc pomoci týmu, a je mi úplně jedno, čím. Dát mu prostě všechno, co můžu, a co jsem až doteď posbíral. A stoprocentně věřím
v mužstvo, které tady máme.
