Jsem za jednání s Táborem vděčný. Věřím, že mu to všechno vrátím, říká Jiří Říha

Jak už jsme avizovali, v šatně druholigového áčka si své první dny kroutí zkušený obránce Jiří Říha. Dvaatřicetiletý produktivní obránce měl aktuální sezonu původně rozehrát ve Vsetíně, do jeho plánů ovšem znovu zasáhl soupeř z nejurputnějších: chronický zánět tlustého střeva, odborně zvaný ulcerózní kolitida. Právě zdraví je alfou omegou hokejové kariéry rodáka z Opočna. Na příznivých vlnách v mládí reprezentoval Česko, zářil v první lize a brázdil i extraligové vody, v opačném případě dokonce balancoval na hraně loučení s hokejovou kariérou.

Aktuálně Jiří Říha dohání zameškanou kondici a mimořádně intenzivně se připravuje na blížící se ostrý vstup
do služeb táborských kohoutů. Jak v následujícím rozhovoru sám říká, v úvodu své anabáze u Jordánu sbírá především pozitivní pocity.         

Jak spletitá cesta vás zavedla do služeb táborského HC?
Na začátku sezony na Vsetíně se mi bohužel vrátila ulcerózní kolitida, takže jsem podstupoval různá vyšetření a byl dva měsíce doma. Vůbec to nevypadalo dobře, ale zhruba po měsíci se to všechno zlepšilo, střevo se začalo hojit
a lékaři mi řekli, že můžu postupně začít s lehkým tréninkem. Hned v tom prvním týdnu, kdy jsem začal trénovat, se objevilo několik nabídek z první ligy, jenže tam je člověk neustále na očích, a já nevěděl, co všechno od toho čekat.
Byl jsem proto moc rád, když mi jednoho dne zazvonil telefon a na druhém konci se mi ozval Gábič (David Gába – pozn. red.). Zeptal se mě, jak na tom jsem, jak se cítím a tak. No, a pak už to šlo všechno rychle. Jsem Táboru vděčný za to, jak jednání probíhala, a že vyhověl i mým podmínkám. Hrozně moc si toho vážím a doufám, že až naberu kondici a budu se cítit dobře, tak mu to všechno vrátím a pomůžu k naplnění těch nejvyšších cílů.
Spousta otázek, které musíte aktuálně zodpovídat, se jistě točí kolem vašeho aktuálního zdravotního stavu. Jak se tedy momentálně cítíte?
Kdybych to řekl sprostě, tak docela na h…., protože ta pauza byla opravdu dost dlouhá.  Věřím ale, že během týdne nebo dvou se dokážu dát do kupy, fyzička půjde nahoru a budu schopný co nejdříve hrát. Trénuju dvakrát denně, vlastně už od pondělí chodím na led sám i společně s klukama, takže jsem do toho vletěl po hlavě. Mělo by to být lepší a lepší.
Po několika dnech v novém působišti už se můžete podělit o své první bezprostřední dojmy. Jaké jsou?
Nemám si fakt na co stěžovat. Parta tady vypadá výborně, trenéři jsou skvělí, kabina i další zázemí je super… Jsem rád, že můžu být v takovém týmu. Teď je  jen na nás, jak to všechno půjde, ale věřím, že mužstvo, které tu je, může udělat úspěch. Co se týče Tábora samotného, byli jsme tady před pár lety s Mladou Boleslaví na soustředění; zahráli jsme si proti táborským klukům fotbal, jeli jsme vodu a prošli jsme si to tu, takže ho maličko znám. Teď jsem tady toho ještě moc neviděl. Snažím se maximálně věnovat tréninku, abych všechno dohnal a byl týmu nápomocný. A kluci? Hrál jsem s Davidem Gábou a v Jihlavě s Adamem Zemanem, a jako protihráče jsem potkával Kubu Suchánka. Jinak jsem vlastně neznal nikoho, ale nevidím v tom absolutně žádný problém.
V Táboře to pro vás bude první zkušenost s druholigovým hokejem. Jak velkou neznámou pro vás představuje?
Přiznám se, že jsem druhou ligu vůbec nesledoval a nevím přesně, co od ní čekat. Nikdy jsem ji nehrál a ve středu jsem vlastně viděl první utkání. Nechám se překvapit, jaké to na ledě při zápase nakonec bude.
Jakou hokejovou vizitku můžete táborským fanouškům předložit?
Jsem ofenzivní obránce a vždycky rád podpořím útok. V první lize jsem byl docela známý střelou z voleje; od nějakých dvaceti let na tom pracuju a postupně se mi to začalo vyplácet, jak v Jihlavě, tak i na Kladně. V extralize už se mi bodově tak nedařilo. Třeba v Litvínově jsem musel úplně přepnout z ofenzivního na defenzivního obránce, ale
na druhé straně jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Docela mi to šlo a byl jsem za to dokonce i chválenej (úsměv).
Čím se zabývá Jiří Říha, když opustí pomyslné hokejové mantinely?
Mám rád svůj klid, a když odejdu z kabiny, chci být sám. Přiznám se, že jsem v tomhle směru opravdu tak trošku samotář. Teď během té nemoci mě začalo zajímat tetování a našel jsem si k němu hluboký vztah. Zkouším to sám
na sobě a kdoví, třeba se tím jednou budu živit. Jinak miluju vodu a teplo, takže když si chci někde odpočinout,
tak hlavně u moře.