Hokej není tak nákladný sport, jak je prezentováno, zdůrazňuje Jaroslav Drda
Základní ingrediencí zdravého sportovního klubu je bezesporu jeho kvalitně spravovaná, zdravá a fungující mládežnická základna. Táborský hokej si přesně takovou hýčká prostřednictvím činnosti svých hokejových výběrů a v neposlední řadě i školičky bruslení, která má zdárně za sebou dva měsíce sezonního fungování. Pro další zájemce z řad dětí, aktuálně především ročníků narození 2013 až 2015, zůstávají ale klubové brány samozřejmě stále dokořán. A věřte, že dlouhodobě nejpopulárnější sport ve městě nad Jordánem jim má budoucím členům táborské hokejové rodiny rozhodně co nabídnout.
V následujícím rozhovoru se o tom všem rozpovídal také Jaroslav Drda, člen správní rady a trenér klubové školičky bruslení, jenž má nábor nových zájemců ve své gesci.
V současné době je v plném proudu klubová Škola bruslení. Můžeme připomenout, o čem její projekt je?
Letošní Školička bruslení začala skoro po roční přestávce dřív, konkrétně na začátku září. Momentálně už má za sebou téměř dva měsíce. Navštěvuje ji pravidelně padesát až šedesát dětí od ročníku 2016 až po ročník 2012, přičemž zhruba tři čtvrtiny z nich jsou kluci. Jednu hodinu bruslení máme tradičně v pondělí od 16.30 do 17.30 hodin a v druhou neděli podle rozpisu utkání; většinou to bývá kolem deváté hodiny ranní. Do naší školičky se samozřejmě mohou zájemci zapojit i nyní v jejím průběhu. Zohledňujeme třeba i to, že některé děti mohou chodit jen jednou v týdnu, takže není problém v tom, že nejsou všichni na stejné startovní čáře. Školička potrvá až do března a fungujeme i přes jakékoliv prázdniny.
Daří se naplňovat cíle, které školička sleduje?
Především je fajn, že se dětem věnuje až šest trenérů. Díky tomu mají na starosti početně menší skupiny, což je samozřejmě efektivnější. Snažíme se děti naučit základům a správným návykům při bruslení, a to tím stylem, aby si je skutečně osvojily, ale zároveň k nám chodily rádi a bavily se. Byli bychom rádi, kdyby později kluci, ale i holky začali u nás sportovat, věnovali se hokeji a stali se táborskými kohouty.
Jak si podle vás stojí lední hokej v přílivu nových zájemců oproti ostatním sportům?
Tady v Táboře je alespoň podle mě hokej sportem číslo jedna. Dlouhodobě je tady kvalitní ligový hokej mužů, teď i extraliga dorostu, a co je důležité, máme obsazené všechny žákovské kategorie, což dnes v některých jiných městech už bohužel není pravidlem. Ať už dlouhodobě, nebo vinou současné covidové situace, která trvalým aktivitám zrovna dvakrát nepřeje. Kluby po celé republice s tím mají problémy, takže je výborné, že nám se to zatím daří. S Budějovicemi jsme v tomto směru v jižních Čechách jediní. Vnímám to jako určitou vizitku toho, že se tady hokej špatně nedělá.
Jak jste ale sám naznačil, udržet si takový kredit je náročné. Kde vás tedy nejvíc tlačí bota?
Co se týče určité návaznosti kategorií, zaměřujeme se teď i ve vztahu ke zmiňované školičce bruslení na nábor dětí ročníků 2014, ale třeba i 2013 či 2015. A u holek je to jednodušší v tom, že mohou hrát s mladšími ročníky. Chtěli bychom tyto děti dostat zpátky z pohodlí domova, z postelí a od počítačů ke sportování. Nebráníme se tomu, aby se věnovaly klidně dvěma sportům najednou. Jakýkoliv pohyb a všeobecná průprava obecně je pro ně důležitá a nelze ji zaměřit třeba jen na hokej, přestože i u nás je to samozřejmě o komplexním pohybovém rozvoji.
Je těžké skloubit působení v hokeji se školními plány?
Naprosto ne. Například sousední ZŠ Zborovská byla dlouhodobě brána jako hokejová škola, ale opravdu to není tak, že aby dítě mohlo hrát hokej, musí ji navštěvovat. To musíme důrazně vyvrátit. Tréninky probíhají odpoledne i o víkendech, takže není žádná povinnost navštěvovat výhradně tuto školu, a žádné z dalších škol proto nechceme brát děti. Snažíme se přípravu přizpůsobit tak, aby mohly děti dvakrát či třikrát v týdnu trénovat, aniž by to zasáhlo do jejich školních povinností i pracovních povinností rodičů.
Jaké hlavní devízy může lední hokej v Táboře rodičům nabídnout?
Na začátku chci říct, že nás těší, že tady aktuálně máme u dětí mladé trenéry, kteří se spolu s dětmi sami chtějí rozvíjet a mají do toho chuť. To hlavní ale je, že chceme hokej rodičům co nejvíce přiblížit, a to i s finančního hlediska. Aby bylo pro kohokoliv dobré dát své dítě na hokej a neřešit, že je to bude stát tak velké peníze, o kterých se v souvislosti s hokejem zcela mylně mluví.
Můžete tedy mýtus o nadstandardní finanční náročnosti hokeje vyvrátit?
Jednoznačně ano. Vezmu to konkrétně u nás v Táboře. Díky tomu, že nám na začátku výrazně pomohl náš slavný odchovanec Radek Dvořák a v rámci projektu NHLPA jsme do klubu dostali výstroje, a navíc sehnali i partnery, tak jsme dnes schopni první, druhou a třetí třídu vybavit zdarma výstrojemi. Rodiče je tedy s výjimkou hokejek nemusejí platit. Máme k dispozici i brusle, ale pravdou je, že ty si většinou každý koupí sám. Pak už rodiče zaplatí jen příspěvek 3500 korun na sezonu, a to je všechno. Za to mají dva až tři ledy týdně od srpna do března plus začínají hrát zápasy či turnaje. Jak už jsem řekl, to všechno jsme díky partnerům a městu schopni dětem nabídnout. Když to porovnáte s ostatními aktivitami, tak se skutečně zdaleka nejedná o tak náročný sport, jak je občas nesmyslně prezentováno.
Pomineme-li výše uvedené a vezmeme to čistě pocitově, děti dostanou od hokeje ještě mnohem víc, co říkáte?
O tom není pochyb. Především získají nové kámoše a ocitnou se ve skvělé partě, která už jim zpravidla zůstává na celý život. Z druhé strany si do života osvojí správný přístup k povinnostem a určitý dril. Ta naše táborská hokejová rodina v současnosti čítá nějakých dvě stě padesát dětí a věřte mi, že stojí za to stát se její součástí.
