René Skalický o mladším dorostu: Byla radost na té střídačce stát...!
Před rokem opouštěli táborští mladší dorostenci smutně nejvyšší republikovou soutěž a pro další mistrovský ročník se s nimi na výsluní ligové společnosti příliš nepočítalo. Omyl! Právě tenhle výběr se navzdory obyčejnému startu do nakonec neobyčejné sezony neuvěřitelně semkl a scházel mu jen malý krůček k tomu, aby znovu získal právo zaklepat na extraligové brány.
Trenér René Skalický, jenž vytvořil u kormidla mladšího dorostu úspěšný tandem s hlavním koučem Tomášem Matušíkem, právem ladí posezonní hodnocení do pozitivní až euforické roviny.
Tým má za sebou mimořádně zdařilou sezonu, ve které mohl do poslední chvíle pomýšlet i na prvenství a případný návrat do extraligových vod. Můžete se za ní zpětně ohlédnout?
„Moje ohlédnutí za sezonou je velice příjemné. Postupujícímu Kolínu jsme do poslední chvíle dávali najevo, že nemá postup jistý, byl to boj do posledního kola. Tým skvěle šlapal po celou sezonu, škoda je jenom pomalejšího rozjezdu. Druhé místo je fantastický úspěch kluků druhého sledu, se kterými se po odchodu čtyř opor a tahounů předešlého týmu do extraligy moc nepočítalo. Před sezonou bychom druhé místo v lize místo brali všemi deseti, dnes s odstupem času nás to vůči těm klukům i mrzí. Ten titul by si totiž za svou píli a vůli po vítězství zasloužili.“
V čem byly ty opravdu nejvýraznější přednosti vašeho mužstva?
„Z hlediska nás trenérů byla velkou devízou hlavně tréninková píle a docházka. Z toho se pak odvíjely právě vůle po vítězství, soudržnost, houževnatost, bojovnost… A také psychická odolnost., kdy hráči dokážou několikrát za sezonu otočit výsledek z nepříznivého stavu, protože prostě vědí, že na to mají a jsou lepší. Tým táhl za jeden provaz a měli jsme v něm opravdové lídry, kteří svými výkony vždycky dokázali strhnout celé mužstvo. Toho si ceníme asi nejvíc a byla opravdu radost na té střídačce mezi klukama stát. No a v neposlední řadě patří mezi přednosti i vysoká kvalita obou gólmanů, kteří se pravidelně střídali.To je samozřejmě základ úspěchu.“
Odhalíte v ohlédnutí za sezonou i něco, co byste z jejího průběhu nejraději vyškrtl?
„Samozřejmě k nim musím řadit dva kázeňské prohřešky, po kterých jsme museli dát stop do konce sezony jednomu klíčovému hráči. Netroufám si to tvrdit naplno, ale jeho absence nás možná nakonec stála i postup. Doufám, že ta naše 'stopka' ho posune společensky nahoru, a jednou to možná i ocení… Co bychom určitě vymazali, to jsou tři těžké a kruté prohry s naším rivalem z Jindřichova Hradce. Ještě teď to v nás bublá a vře… Nemělo se to stát, a byli bychom na výsluní. I takový je ale hokej; krásný a krutý zároveň.“
V mládežnických kategoriích jsou na každé sezoně nejdůležitější nově nabyté zkušenosti. Co myslíte, že si z ní hráči odnesli? A platí to i pro trenéry?
„Jsem si jistý, že hráčům sezona ukázala pravdivost starých přísloví a hokejových moudrostí. 'Bez práce nejsou koláče. Co na jaře natrénuješ, v zimě jako když najdeš. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.' Kluci pochopili, že jen poctivou pílí v tréninku se posunou dál, takže jsme měli my trenéři v tomto směru jednodušší práci a nemuseli jim ani kontrolovat předepsané počty cvičení. Všechno dělali naplno. Také proto nám z klubu bohužel – a naopak pro kluky spíš bohudík – odchází šest hráčů z mužstva díky jejich výkonům za extraligou. Jan Tesař má dokonce našlápnuto do reprezentace. My trenéři jim přejeme z celého srdce, ať se jim daří, a ať 've světě' ukážou, jak se v Táboře trénuje a hraje hokej. To bereme jako svůj největší úspěch. Kéž by aspoň jeden z nich hrál někdy v nějakém týmu extraligu dospělých.“
Už brzy začne příprava na další soutěžní ročník. Jaký je její plán?
„To je trochu složitější otázka. Po vzájemné dohodě s vedením HC Tábor u mužstva končí hlavní trenér i hlavní strůjce letošního úspěchu Tomáš Matušík, což mě opravdu mrzí. Byl to on, kdo dokázal v hráčích probudit tu chuť trénovat a prát se o vítězství. Pro příští sezonu jsem tedy po dohodě s vedením převzal mužstvo já a spolu s Milanem Dančišinem, nově příchozím trenérem právě z Jindřichova Hradce, se budeme snažit na Tomášovu práci navázat. Zatím dáváme dohromady počty. Je jasné, že po ochodu tří obranných opor ročníku 1999 a při slabším hráčském ročníku 2000 to bude dost svízelný úkol. V týmu nám z minulého ročníku zbyli jenom čtyři kluci. Mužstvo se snažíme doplnit o hráče HC Lužnice, nadále budeme jednat i s ostatními kluby. Dost záleží na tom, kam ti kluci půjdou na školu, a kdo nám tu zůstane.“
Dají se už nyní nastínit cíle nově skládaného týmu pro novou sezonu?
„I přes tenhle zatím černější scénář věřím, že kvalitu tu mít budeme. Ve skrytu duše si neklademe menší cíle, než je postup do elitní šestky, kde už se pak hrají opravdu kvalitní zápasy. Bude na nás trenérech vymačkat ze všech kluků maximum a tvrdou prací sbírat bod za bodem.“
