Hráč měsíce září Adam Moustafa si Tábor užívá. Jednou bych se chtěl hokejem živit, přeje si

Patnáctiletý gólman táborského extraligového dorostu Adam Moustafa je na zvýšený zájem o svou osobu zvyklý. Vlastně tak trochu musí být… Už přečtení jeho jména na soupisce vzbudí u fanoušků pozornost a osobní kontakt je v nevyřčené otázce jen utvrdí. Ještě více je ale sympatický mladík okamžitě zaujme svým brankářským umem a výkony, které v zápasech nejvyšší dorostenecké soutěže podává. Táborští činovníci si mohou mnout ruce, že se odchovanec pražské Slavie rozhodl rozvíjet svůj nesporný hokejový talent právě v modro-bílých barvách kohoutů.

Znění první otázky tohoto povídání asi nebude těžké uhádnout, je to tak?
To máte pravdu. Narodil jsem se v Praze, ale hodně lidí se mě samozřejmě ptá, odkud jsem, protože mám cizí příjmení a nevypadám jako typický Čech. Mamka se narodila v České republice, táta pochází z Egypta, ale má české občanství.
Kudy se ubírala tvá cestička k vášni zvané lední hokej?
S mamkou jsme se před deseti lety odstěhovali z Prahy do Staré Boleslavi, kde doteď bydlíme, i když já vlastně už teď moc ne (úsměv)… Začínal jsem s fotbalem. Právě v té době jsme ale s mamkou začali chodit na hokejové zápasy Slavie Praha do O₂ arény, já se díky tomu do hokeje zamiloval a prosil mamku, aby mě naučila bruslit. První hokejové krůčky jsem udělal na stadionu Slavie Praha. Doteď si pamatuju, že jsem se vždycky tlačil do brány a chtěl chytat puky, ale trenéři mě odtud stále vyháněli s tím, abych šel bruslit. V té době jsme ale gólmana neměli a trenéři se vždycky ptali, kdo si chce post brankáře vyzkoušet. Jednoho dne v Neratovicích se trenér znovu zeptal, a já měl jako první ruku nahoře. Tak rychle jsem ji ještě nikdy nezvedl (smích). Od té doby chytám.
Do táborského týmu jsi přišel z Litvínova. Jak se to celé seběhlo?
Po prvním roce stráveném v extralize dorostu v Litvínově jsem nebyl spokojen hned s několika faktory a zvažoval jsem, co dál. Byl jsem v té době v kontaktu s několika kluby. Prvořadé pro mě bylo dostat se do týmu,
ve kterém bych mohl ukázat, co ve mně je a rozvinout své dovednosti.
Pro mě osobně jsou důležité i lidské vztahy, jak v kabině, tak i s trenéry. Jednoho dne mamce zavolal pan Dančišin (trenér dorostu HC Tábor – pozn. red.) a pozval mě, abych přijel odchytat jeden zápas na turnaj do Jindřichova Hradce. Hned po něm jsem měl jasno. Mamka určitě nebyla zrovna šťastná, že se zase stěhuju, ale podpořila mě. Naštěstí jsem plánoval, že budu studovat střední školu distanční výukou, takže ani se školou nebyl žádný problém.
V táborském dresu ses rychle zabydlel a vybojoval si pozici jedničky. Přesto, byl tak razantní životní i hokejový přesun hodně náročný?  
Musím říct, že zabydlet se v Táboře pro mě nijak zvlášť těžké nebylo. Kluci a trenéři mě hned vzali mezi sebe, což mi hodně pomohlo, a jsem za to rád. Přiznám se, že o Táboře jsem věděl tak možná to, že se tady před pár staletími proháněl pan Žižka na koni, a že je to historické město. Moje první dny tady byly velice příjemné, páni trenéři se o mě skvěle postarali a hodně mi ten začátek usnadnili. Prostředí jsem si ani nemohl přát lepší, kluci jsou úžasní a máme fakt skvělou partu. Musím moc poděkovat panu Dančišinovi, že mi tu šanci dal, a že ve mně věří. Jsem mu vděčný.
Není třeba připomínat, že prvořadým cílem táborského dorostu je záchrana extraligové příslušnosti. Co v tomto směru ukázala první fáze aktuální sezony?
Myslím si, že jsme velice kladně překvapili jak celou extraligu, tak i sami sebe.
V naší hře je samozřejmě spousta chyb a máme ještě hodně na čem pracovat, ale myslím si, že jsme vykročili správnou nohou a ukázali, že Tábor do extraligy patří. Podle té první části se samozřejmě ještě nedá nic zásadního určit. Tým se stále sehrává a přicházejí noví hráči, kteří ale vždycky do party zapadnou. Každopádně jsme ale v prvním kole ukázali,
že umíme hrát s každým soupeřem a držet s ním krok.
Ty osobně sis vydobyl pevnou pozici v týmu i respekt soupeřů. Jaké hodnocení máš pro své dosavadní účinkování?
Pokud bych měl své výkony po prvním kole zhodnotit, nemůžu říct, že bych byl se všemi na sto procent spokojený. Vždycky je co zlepšovat a myslím si, že mám před sebou ještě hodně práce. Porážky nenesu úplně nejlíp; když se prohraje, jsem vždycky naštvaný a přemýšlím, jestli jsem tým mohl víc podržet. Hodně mi v tomhle pomáhá videorozbor s trenérem brankářů panem Kůdelou, který mě za tu krátkou chvíli hodně posunul. Jsem za to moc rád
a skutečně si toho vážím.
Jaký je vlastně tvůj běžný harmonogram?
Přizpůsobit svůj denní režim tréninkům, suché přípravě
a týmovým aktivitám pro mě není složité, protože bydlím v hotelu na zimním stadionu a dálkové studium si můžu nastavit podle svých potřeb. Ve zbývajícím volném čase většinou jedu domů, což bývá po zápase ze soboty
na neděli.
Týmový plán pro tuto sezonu je jasně daný. Jaké jsou ale tvé osobní cíle?
V tuhle chvílí se hlavně soustředím na své i týmové výkony tak, abychom předvedli to nejlepší, co v nás je. Doufám,
že překvapíme.
Většinu kariéry máš před sebou. Za jakým hokejovým snem míříš?
Do budoucna bych se rád hokejem živil. Kde v budoucnu budu chytat, to ukáže čas, ale zahraničí bych se nebránil.
A pokud se mi nepodaří dostat se do české reprezentace, tak místo v té egyptské by se určitě našlo.

MALÝ DOTAZNÍK NA ZÁVĚR

Přezdívka: Musty
Oblíbené jídlo: sushi
Pití: cola zero
Hokejový vzor: Už odmala jsem jako hodně jiných kluků vzhlížel k Dominiku Haškovi pro jeho úspěchy a výkony. Nebyl ale samozřejmě jediný, mám i pár dalších vzorů,
jako například Dominika Frodla nebo Henrika Lundqvista.
Záliby vedle hokeje: Ve volném čase si rád zajdu na golf nebo si i zahraju nějakou
tu hru na počítači.
Vysněná dovolená: Díky svému původu rád cestuju do arabských zemí. Mojí
oblíbenou destinací jsou Emiráty.
S kým by ses rád setkal? Chtěl bych se setkat s nějakým agentem (smích).

OBLÍBENÉ MOTTO:Všechno je tak, jak má být.