Kouč 9. třídy Jan Boháč o úspěšné sezoně: Kvalitní zápasy kluky o hodně posunuly
Reprezentanti nejstaršího žákovského výběru HC Tábor odvedli v právě skončenm ročníku znamenitou práci. Pro táborské hokejové barvy, a vlastně především sami pro sebe. V premiérovém ročníku znovuzrozené soutěže devátých tříd si hned v úvodu vydobyli právo bojovat se soupeři z prestižních hokejových adres. A když pak došlo na vzájemnou konfrontaci s nimi, obstáli víc než se ctí. V tabulce nadstavbové skupiny pro sebe urvali kýžené šesté místo, které jim v případě realizace původně předpokládaného modelu zajistí pro příští ročník přímou účast mezi elitou.
O účinkování táborské party a soutěži, která obstarala důležitou mezipříčku na pomyslném žebříku kariéry mladých hokejistů se v následujícím rozhovoru rozpovídal trenér úspěšných kohoutů Jan Boháč.
Pro účinkování vašeho týmu na scéně nově ustanovené soutěže devátých tříd lze bez okolků vytisknout výtečné vysvědčení. Souhlasíte s tím?
Ano, za mě je to úspěch, který si kluci jednoznačně zasloužili. Do soutěže se na začátku přihlásilo 71 týmů. Nesla
s sebou hodně přísný až krutý formát, kdy se už po šesti zápasech oddělilo čtyřiadvacet nejlepších mužstev
od zbylých sedmačtyřiceti. Už v úvodu sezony se tedy rozhodovalo o tom, zda se budete ve zbytku sezony potkávat
s těmi opravdu kvalitními soupeři. My jsme tady měli velice slušné jádro složené z hráčů ročníku 2008, které se nám postupně podařilo doplnit. Na základě srpnových přípravných zápasů jsme tušili, že bychom nemuseli mít špatný tým
a mohli se o postup mezi nejlepší poprat. To byl náš cíl a jsme samozřejmě moc rádi, že jsme se nakonec mezi těch horních čtyřiadvacet mužstev, tedy do jakési neoficiální extraligy této kategorie probojovali. Ze sportovního hlediska to bylo vlastně to úplně nejdůležitější.
Vnímáte takto nemilosrdný systém soutěže jako spravedlivý? Nezohledňoval totiž dlouhodobější výkonnost
a mnoha kvalitním týmům mohl pomalejší start pokazit celý další průběh sezony…
Pro všechny to bylo předem jasně stanovené, to ano, ale jinak je složité to jakkoliv vyhodnotit. Roli hrálo už jen rozlosování jednotlivých skupin. Bylo dané geografickým rozložením, a navíc ho provázela snaha vsunout do každé
ze skupin vždy dva týmy, které by měly být papírově favority, a k nim pak doplnit střední nebo menší kluby. Ať tak či tak, kluci hráli v podstatě šest nejdůležitějších zápasů hned na začátku sezony a v nich si téměř nemohli dovolit ztratit, takže byli pod velkým tlakem. A nakolik to bylo spravedlivé? Svou roli hrálo částečně i sportovní štěstí; mezi třiadvacátým, a třeba sedmadvacátým týmem po této fázi soutěže v podstatě nebyl žádný výkonnostní rozdíl. A co jsme komunikovali s lidmi z klubů, které se mezi tu čtyřiadvacítku těsně nedostali, tak pro ně byl další průběh sezony hrozný. Podle mého názoru je škoda, že soutěž nebyla v té první fázi třístupňová, to znamená prvních dvacet čtyři mužstev, a pak ještě dvě skupiny. Některé zápasy v té stávající nižší skupině skončily strašlivým rozdílem…
O to cennější je, že váš tým v tak nelítostném klíči obstál a mohl se měřit s elitními tuzemskými celky. Nakolik další průběh sezony naplnil vaše představy?
Je třeba zdůraznit, že jsme měli výbornou skupinu, ve které jsme odehráli dvacet osm kvalitních a přínosných utkání. Zpětně vnímám, že ty zápasy kluky posunuly o hodně dopředu. Ve třinácti nebo čtrnácti letech jsou to stále děti.
A ať si každý říká, co chce, ale zápasy se Spartou, Slavií
a Plzní jsou pro ně něco úplně jiného, než třeba s Příbramí nebo Berounem. Proto jsme byli rádi, že se nám ten první sezonní krok, o kterém jsme mluvili, podařil.
I v nadstavbě jste ale měli s ohledem na budoucnost o co bojovat, protože předběžné informace hovořily
o tom, že by v příštím ročníku nejlepších osmnáct mužstev skočilo rovnou do extraligy 9. tříd. K tomu jste potřebovali skončit do šestého místa ve skupině. Byla pro vás tato meta stěžejní? A pomýšleli jste případně
i výš?
V předchozích zápasech jsme v podstatě všechny soupeře poznali a ověřili si, že by to pro nás nemuselo být vzdálené. První nebo druhé místo bylo tak trochu utopické; ty nejlepší týmy byly přece jen dál a mohli jsme je potrápit nebo dokonce i porazit, ale abychom čtyřikrát porazili například Plzeň, takoví snílci jsme nebyli. Šesté místo ale reálné bylo a směřovali jsme k němu. Pravdou je, že v těch posledních zápasech už byla na týmu znatelná fyzická
i psychická únava a provázela nás určitá křeč, ale nakonec to na vzájemné zápasy se Spartou klaplo, což je skvělé. Dostali jsme se z oněch jednasedmdesáti týmů mezi nejlepších osmnáct. Pro Tábor je to výborný výsledek, vždyť
za námi skončilo i pět nebo šest klubů s akademií Českého hokeje.
Máte už jasno o tom, jak bude soutěž devátých tříd v nadcházejícím ročníku vypadat?
Už v průběhu sezony to bylo tak, že někdo něco věděl, nevěděl, věděl, nevěděl… Vlastně dodneška není jisté, jak to všechno nakonec bude, takže musíme čekat. Pro nás je podstatné, že pokud začne sezona rovnou zmíněnou extraligou, tak jsme ji pro ten další ročník uhráli. Znovu opakuji, prvořadé je, že měli kluci sezonu plnou kvalitních zápasů a bylo to obrovské plus pro jejich další vývoj a přechod do dorostu.
U tohoto tématu se zastavme. Soutěž devátých tříd je v podstatě znovuobjeveným stupněm vývoje hráčů
z hlediska přechodu do dorostenecké kategorie, a naopak určitým mezičlánkem pro hráče z osmé třídy.
Plní v tomto směru 'devítka' svou roli?
Myslím si, že je to dobrý krok. Z hlediska věku je to v této kategorii poměrně složité a jsou tady čtyři různé typy hráčů, mezi kterými jsou velké rozdíly z hlediska fyzického vývoje. Ideálním případem je, když je kluk hokejově i fyzicky vyspělý. Pak jsou tu hráči, kteří jsou fyzicky zdatní a siloví, ale nejsou tak hokejoví, a naopak jiní, kteří v sobě hokejovost mají, ale nejsou ještě vyspělí po fyzické stránce. Musím říct, že tuto soutěž momentálně uhrají spíš ti kluci, kteří jsou siloví a fyzicky lépe vybavení. Zároveň se ale musí hodně citlivě pracovat s těmi hokejově zdatnými, ale prozatím méně fyzicky vybavenými hráči, o kterých víme, že za dva nebo tři roky mohou být dobří, ale v současné chvíli toho ještě tolik neuhrají. Během těch dvou či tří let se mohou jejich role úplně otočit. Není to ale jednoduché, protože v této kategorii už se samozřejmě klade důraz i na výsledky.
Jakou perspektivu z hlediska přesunů mezi zmíněnými kategoriemi vidíte v Táboře?
Především věřím, že kluci v dorostu zvládnou baráž a v Táboře zůstane extraliga. A právě díky tomu, že jsme hráli takto kvalitní soutěž a potkávali se s těmi nejlepšími hráči třeba ze Slavie, Sparty nebo Plzně, tak si myslím, že tady ta perspektiva není vůbec špatná a řada kluků může být opravdu platná. Co se týče devítky, měli jsme tady už letos tři hráče, kteří mohou v této kategorii nastupovat i v příští sezoně, a věřím, že budou lídry. Pro ty mladší hráče je to velký skok a je nutné se na něj už od léta co nejlépe připravovat. Je ale jasné, že bude nutné tým vhodně doplnit stejně tak jako v této sezoně. Obzvlášť kdyby se hrála už od začátku extraliga. Letos jsme měli výhodu, že chod týmu příchody nových kluků nijak neovlivnily; mužstvo je vždycky v pohodě přijalo a nebyly tam žádné třecí plochy a potíže se začleněním. Ano, rostla konkurence a každý
z těch kluků chtěl hrát co nejvíc, ale tak to prostě ve sportu chodí. To už je pak na nás trenérech, jak s tím pracovat.
Konkurenční prostředí je dobré pro vývoj hráčů, ale nese s sebou i určitá negativa, viďte?
Jak už jsme říkali, tato soutěž už klade významný důraz na výsledky, ve hře je postup někam, sestup… Proto vytváří na hráče tlak a ne každý ještě může získat takovou roli, kterou by si přál. Hokej je týmový sport; my trenéři jsme
za mužstvo zodpovědní a snažíme se pro něj a všechny jeho členy odvést to nejlepší. To platí všude, i v Táboře. Bohužel je tu pak ale dalších třicet 'trenérů' na tribuně, a ne každý se chová tak, aby byla ta atmosféra okolo týmu
co nejlepší; zbytečně se pak musí řešit věci, které by do hokeje vůbec neměly přijít. Na závěr bych chtěl každopádně všem hráčům a lidem kolem týmu moc poděkovat za sezonu, která pro tuhle skvělou partu kluků jednoznačně skončila úspěšně.
Mužstvo 9. třídy HC Tábor
Brankáři: David Koutník, Václav Slaba, Pavel Malypetr.
Obránci: Antonín Pufr, Robin Mohyla, Jan Šťastný, Eduard Mareš, Jindřich Ryšavý, Miroslav Rod, Petr Bartáček, Milan Makovička.
Útočníci: Martin Botka, Martin Kolář, David Boháč, Vít Eremiáš, Jakub Podrabský, Štěpán Nevšímal, David Vinš, Matěj Slabý, Radim Sedláček, Daniel Hanzal, Zbyněk Bušta, Jiří Strachota, Jakub Švadlena, Jan Růžička, Václav Makovec.
