Trenér juniorů Štěpán Kadilák: Po takové sezoně se pozitiva hledají těžko. Ne všechno ale bylo špatně
Měli smělý cíl a touhu zaútočit na vrchol, už ve druhém výškovém táboře se jim však postavil do cesty protivník, který byl nad jejich síly. Nejstarší mládežnický výběr HC Tábor neprošel nekompromisním sítem nadstavbové části regionální ligy a zůstal na štítě kvalitního a výtečně připraveného soka z Třemošné. Postup do druhé nejvyšší juniorské soutěže tak zůstal pouze nesplněným přáním a není divu, že v šatně kohoutů zavládlo hořké zklamání.
Průřez sezonním účinkováním juniorského týmu přináší následující povídání s jeho trenérem Štěpánem Kadilákem.
Váš sezonní cíl v podobě postupu do ligy juniorů zůstal nepokořený. Jak výrazné zklamání je to s ohledem
na průběh sezony?
Jsme samozřejmě hodně smutní, protože jsme opravdu měli ty nejvyšší ambice. V loňské sezoně jsme to dotáhli až do finále, i když jsme v něm nakonec nebyli úspěšní, ale letos se nám ani to nepodařilo. Musíme ale sportovně přiznat, že Třemošná byla prostě lepší, měla velkou kvalitu i výrazné individuality v týmu, a postup dál si jednoznačně zasloužila.
I přesto je potřeba hráčům poděkovat. Měli své studijní povinnosti, byli na vysokých školách, ale dojížděli, seč mohli,
a pro ten eventuální úspěch udělali opravdu moc. Že to nakonec nevyšlo, to je věc druhá.
Když se podíváme do zpětného zrcátka, dalo se na klíčové fáze sezony připravit lépe?
Vždycky se samozřejmě dá udělat něco víc nebo lépe. V globálu si ale nemyslím, že bychom cokoliv vyloženě podcenili, nebo se nedostatečně připravili. Musíme však skutečně uznat, že kvalita Třemošné byla vyšší než ta naše.
Sezona měla v podstatě stejný průběh a vývoj jako ta předchozí. Základní část před vás postavila řadu neužitečných, nebo lépe řečeno nepřínosných utkání…
Slovo neužitečné by asi opravdu nebylo správné… Pravdou je, že pro dorazové kluky, kteří už jsou s námi déle, takové zápasy velkým přínosem nejsou. Ty mladší ale i taková utkání svým způsobem formují. Je nutné, aby se usadili, sžili se s prostředím, a abychom i my sami o nich něco zjistili, zapracovali je do týmu a našli jim jejich místo. V tom je asi jediné pozitivum celé základní části. Snad s výjimkou zápasů s Jindřichovým Hradcem a se soupeři z té druhé skupiny, tedy Třemošnou nebo Černošicemi byla jinak opět darebná a ve vztahu k následné nadstavbě v podstatě o ničem.
Na konci uplynulého ročníku stál zmíněný neúspěch a příliš brzký konec. Dají se na něm přesto najít pozitiva?
Když sezona takhle skončí, tak se samozřejmě hledají velice těžko.
Ne všechno bylo ale úplně špatně. Zmínil bych třeba některé zápasy v nadstavbě, které jsme odehráli velice dobře, anebo se nám je povedlo otočit z nepříznivého vývoje. V některých dalších jsme vedli a zvládli jejich poslední třetiny po taktické stránce opravdu výtečně. To všechno ale bohužel maže ten konečný neúspěch. Jedno velké pozitivum ale zmínit musím, a to je progres mladých hráčů, kteří k nám loni přišli. V té době jsme o jejich úrovni nebyli úplně přesvědčení, ale oni se neskutečně zvedli a letos už předváděli dobrou práci. Měli jsme navíc v týmu také věkem ještě dorostence, kteří se dobře zapracovali. Tuto devízu by mohli prodat v další sezoně, se kterou už se nemusejí rovnávat a budou na ni dobře připravení.
Právě to by mohlo být jedním ze základů perspektivy pro další ročník. Jak moc se mužstvo promění, ať už svým složením či charakterem?
Ze stávajícího základního kádru končí z hlediska věku sedm hráčů. Některé další kluky samozřejmě oslovují jiné kluby a je otázkou, kteří z nich to vyslyší, anebo naopak zůstanou. Těžko předjímat, jak by nakonec mohl kádr pro příští sezonu vypadat. Téměř jistě ale víme, že se bude stejně jako každý rok znovu skládat velice těžce. Faktem je, že vzhledem k soutěži, která se tu hraje, nám hráči utíkají. V řadě případů si nemyslím, že je to pro ty mladé hráče úplně dobře, což ukazuje právě příklad těch, kteří tu letos s námi byli, a kteří šli skutečně herně nahoru. Myslím si, že by tady tu jednu sezonu měli vydržet, pomoci Táboru a nějakým způsobem se tu zapracovat. Mnohdy odcházejí pryč, ale v nových týmech mají nízký icetime, nijak zvlášť se tam neprosazují a sbírají v podstatě jen takové drobky, zatímco tady by ten prostor dostali. A právě vyhranost je pro ně bez ohledu na výši soutěže samozřejmě důležitá.
