Hráč měsíce října Matěj Susko: Odmalička bylo jasné, že vyhraje hokej. A pořád mě hrozně baví!
Známé přísloví říká, že jablko nepadá daleko od stromu. Představte si rodinu, která po celá pokolení sdílí lásku k psům a všechno jí podřizuje, a najednou si pokračovatel této tradice pořídí domů kočku. No ano, stát se to opravdu může, ale… V případě třináctiletého útočníka HC Tábor Matěje Suska je něco podobného zcela nemyslitelné. Hokej hrál jeho děda, táta, a dokonce i babička. A pokud se vám to zdá málo, vězte, že brusle a hokejovou výstroj aktuálně obléká i jeho sestra Terezka a teta Hanka.
Tohle soupeřovy obránci nevidí rádi - Matěj Susko operuje s pukem na holi před jejich brankou... Foto Tomáš Danko
Diagnóza jménem hokej Matěji Suskovi náramně svědčí. V dresu osmé třídy odvádí parádní práci nejen jako produktivní forvard, ale také jako kapitán týmu. Jeho výkonů i přínosu pro mužstvo si všimli také trenéři a činovníci
HC Tábor a rozhodli se právě tohoto talentovaného hráče vyhlásit a ocenit jako Hráče měsíce za říjen.
Hokejové kořeny jsou u Susků zapuštěné hodně hluboko. Ale přesto, byl pro tebe hokej od začátku jasnou volbou?
Chtěl jsem ho hrát už odmalička, protože mě bavilo chodit se koukat na dědu a na tátu. Právě oni mě nakonec přivedli na školičku bruslení, kde jsem začínal. Ostatní sporty jsem vlastně ani neřešil. Když jsme měli s hokejem tréninky na suchu, tak jsme hrávali fotbal, ale ten mě popravdě tolik nebavil. Mám sice pořád rád i další sporty, ale od začátku bylo jasné, že vyhraje hokej. Jinak to vlastně ani nešlo.
Byly někdy chvíle, kdy bys nejraději nešel na trénink a věnoval se něčemu jinému?
Co si pamatuju, tak nikdy. Vždycky, když byl zápas nebo trénink, tak jsem se probudil a strašně moc jsem se těšil. Ze začátku jsem si musel zvykat na to, abych stíhal školu i hokej a neměl problémy to spojit, ale pak už to docela šlo. Myslím si, že to zvládám obojí dobře. A důležité je, že mám už od malička štěstí na super trenéry, takže mě hokej pořád hrozně moc baví.
Jak vlastně vypadá tvůj hokejový den?
Před zápasem si po snídani pustím nějaká hokejová videa a písničky, abych se namotivoval a na zimák jdu brzy, abych si připravil hokejku a podobně. Skoro vždycky přijdu dřív než ostatní. Je pravda, že někdy kvůli hokeji úplně zapomenu na snídani a další věci, ale rodiče mě v tomhle samozřejmě hlídají. Chtějí, aby všechno bylo tak, jak má, a aby se mi hrálo dobře.
Na to navazuje i další otázka. Jak už bylo zmíněno v úvodu, jste každým coulem hokejová rodina. Ptát se
na to, jestli se i doma často řeší hokej, to je asi zbytečné…
To opravdu ano, řeší se totiž pořád (úsměv)! Hlavně samozřejmě s taťkou, mamka nás v tomhle směru spíš klidní. Taťka se mnou všechno rozebírá a bavíme se o tom, co je dobře a co špatně, zatímco mamka mi vždycky říká: hlavně si to užij a nezraň se.
V jaké době nastala chvíle, kdy sis doopravdy pomyslel: 'Hele, já můžu v tom hokeji bejt opravdu dobrej'?
Nevím, jestli jsem o tom někdy takhle přemýšlel. Asi to ale bylo až v minulém a předminulém roce. V tu dobu jsem cítil, že se neustále zlepšuju, a dělám všechno pro to, aby to tak bylo pořád. Každý den chci být lepší, než ten předešlý,
a toho se držím.
V této sezoně nastupuješ za osmou třídu, ale předtím si hrál dlouho se starším ročníkem 2009? Jak zásadní je to pro tebe změna?
S ročníkem 2009 jsem hrál déle a byli jsme na sebe zvyklí. Pár kluků sice postupně odešlo, ale jinak se tým moc neměnil. Letos hraju za ročník 2010, kde jsem měl vždycky kamarády, ale moc jsme se nepotkávali. Teď jsme spolu tedy pořád a užívám si to, je to super.
Prožíváš zatím z osobního hlediska povedené období?
Od začátku sezony se cítím na ledě dobře a daří se mi.
I ve škole mám zatím dobré známky, takže je to v pohodě. Jenom je škoda, že jsme teď po první části soutěže skončili čtvrtí, protože nahoru do té lepší skupiny jdou jenom tři týmy.
Jsi kapitánem týmu. Jak moc je pro tebe taková role speciální?
Moc si vážím toho, že mě trenér zvolil za kapitána. Snažím se kluky povzbuzovat a naladit je na to, aby v zápase i na tréninku podali co nejlepší výkon. Důležité je, aby jim sám šel příkladem a hrál dobře, a aby mě v šatně brali.
Jaké jsou tvá osobní přání do budoucna, ať už se týkají hokeje či ne?
Chtěl bych každopádně zůstat u sportu a později studovat FTVS na trenéra. A samozřejmě hrát hokej. Přeju si, abych se dostal ještě dál než do táborského áčka a zahrál si za nějaký tým extraligu, kde fandím Spartě a Třinci. O ničem dalším jsem vlastně nijak zvlášť nepřemýšlel.
Kde hledáš své hokejové vzory?
Tady v áčku jsou to Jakub Suchánek, Jakub Matušík a Milan Dančišin. Když zrovna nejsem nemocný, tak jsem
na každém jejich zápase. U Jakuba Matušíka se mi líbí, jak má šikovné ruce a umí přemýšlet, u Milana Dančišina,
jak je rychlý. Jakub Suchánek umí hrát tělem a má ránu.
MALÝ DOTAZNÍK NA ZÁVĚR:
Přezdívka: Saky
Oblíbené jídlo: svíčková, řízek
Oblíbené pití: aloe vera
Hokejové vzory: O těch táborských už jsme mluvili. Odjinud jsou to David Pastrňák a Tomáš Plekanec.
Vysněná dovolená: kdekoliv u moře
S kým by ses rád setkal? S Jaromírem Jágrem a Davidem Pastrňákem.
Oblíbené motto:
Už to tu zaznělo,mám to od pana trenéra Boháče:
"Každý den chci být lepší, než ten předešlý!"
