Lukáš Pech: Soutěž přijímám s veškerým respektem a pokorou. Cesta k cíli bude dlouhá a náročná
Byl to poprask…! Legenda tuzemské nejvyšší soutěže Lukáš Pech zapečetil své extraligové působení v českobudějovickém Motoru a svou bezprostřední hokejovou budoucnost spojí s modro-bílými barvami druholigového HC Tábor. Pro mnohé překvapení, pro jiné důvod k mnoha otázkám. A pro samotného jednačtyřicetiletého forvarda? Zajímavá nová výzva, na kterou chce na ni být po dlouhém zranění maximálně připravený.
Jak se váš přesun do Tábora vlastně seběhl?
Už před sezonou mi volal Jakub Grof a bavili jsme se spolu o možnosti hrát v Táboře. Domluvili jsme se, že se k tomu vrátíme později, protože mi v létě příštího roku končí smlouva a uvidíme, jak se situace vyvine. Smlouva na další sezonu mi nakonec Motorem bohužel nabídnuta nebyla, což jsem samozřejmě pochopil. Následně mi bylo sděleno, že můžu jít do Tábora už teď uprostřed sezony. S tím jsem sice nepočítal, ale nechal jsem rozhodnutí na Jiřinovi (sportovní manažer Banes Motoru ČB Jiří Novotný – pozn. red.) a trenérovi, protože jsem chtěl vědět, jak se k situaci postaví. Měl jsem to už předtím nastavené tak, že buď budu i v další sezoně pokračovat v Českých Budějovicích, anebo se rozhodnu pro Tábor. Jiné nabídky z extraligy už bych neřešil. Ze strany Tábora jsem cítil opravdu velký zájem, takže se nakonec všechno domluvilo a jsem tady.
Váš přesun do druholigového týmu samozřejmě vzbudil ohromnou pozornost. Soutěž jako takovou jste hrál jen krátce a před mnoha lety. Máte o ní nějak výraznější povědomí?
Především musím říct, že soutěž přijímáms veškerým respektem a pokorou. V Táboře je jasně daný cíl a cesta k němu bude dlouhá a náročná. Ano, mám hodně zkušeností a hrál jsem až doteď extraligu. Ani já, ani nikdo jiný si ale nemůže myslet, že přijde do Tábora nějaký Pech, nebo že tu jsou další zkušení hráči, a proto všechno půjde hladce. Splnit takový úkol je vždycky ohromně těžké, ať už na jakékoliv úrovni. Musíme všichni táhnout za jeden provaz a být maximálně připravení.
Momentálně máte za sebou rekonvalescenci po vleklém zranění. Jak narýsované máte nejbližší plány?
Byl jsem mimo skoro šest týdnů a v podstatě pracoval jen na horní polovině těla, takže budu mít hodně co dělat. Chtěl bych teď od ledna začít trénovat a co nejrychleji se do toho dostat. Musím dohnat fyzičku, což mi umožní i zápasy, ale nesmí se samozřejmě nic uspěchat. To podstatné je, abych byl připravený na ty nejdůležitější zápasy.
Jak známé či neznámé prostředí v Táboře nacházíte?
Co si pamatuju, hrál jsem v Táboře ještě za Klášterec play-off druhé ligy. Tehdy jsem tady tuším dal i gól. Stadion se od té doby nezměnil, jsou tu stále ty stejné dřevěné sedačky, jen hřiště a mantinely jsou tu teď nové. Přiznám se, že zázemí jako takové moc neřeším; šatna je vlastně všude stejná, člověk tam má svoje místo, přijde, převleče se…
Na druhé straně jsem teď měl možnost poznat, že v Táboře je tohle všechno na dobré úrovni.
A co osazenstvo šatny?
Už jsme mluvili o Kubovi Grofovi, se kterým jsme toho ve Varech zažili hodně. Jak už jsem říkal, právě on mě v létě kontaktoval. V Budějovicích jsem hrál s Davidem Štichem a v létě se už na přípravu a pak i pár zápasů vrátil do Motoru Renda Piegl. Hrál jsem proti Honzovi Hruškovi a znám i některé další kluky.
Na závěr požádáme o letmou vizitku. Jak byste vlastně fanouškům představil Lukáše Pecha?
Těžko odpovědět… Nejen na ledě hrozně nerad prohrávám a i proto mě občas něco naštve. Jinak si myslím, že jsem docela kliďas a soustředím se spíš na sebe. Mám rád kolem sebe srandu. Co se týče mojí role v Táboře, ta je asi daná těmi zkušenostmi. Měl bych je předávat dál, v případě potřeby mladším klukům poradit a podobně. Rozhodně doufám, že si té radosti užijeme hodně a sezona bude nakonec úspěšná.
